Božena Němcová

Babička - přečtěte si ukázku. Božena Němcová: Předvečer svatojánskýV babiččině světnici jako v zahradě, kam se člověk obrátí, všude plno růží, rezedy, střemchy i jiného rozmanitého kvítí a mezi tím celé náruče dubových listů. Barunka, Mančinka vážou kytice a Cilka vije veliký věnec. Na lavici u kamen sedí Adélka s chlapci a odříkávají si přání. Je předvečer svatojánský, druhého dne je otcův svátek, slavný to rodině den. Ten den sezval si pan Prošek své nejmilejší přátele na hostinu, to byl už obyčej. Proto byl takový rámus po celém stavení. Vorša drhla a smejčila, aby nebylo ani prášku nikde, Bětka pařila drůbež, paní pekla koláče a babička přihlížela tu k těstu, tu k peci, tu k drůbeži; jí bylo všude třeba. Barunka prosila, aby babička zavolala Jana ven, že jim nedá pokoje, a když byl venku, naříkala Bětka a Vorša, že se jim plete pod nohami. Vilím chtěl, aby ho babička vyslýchala, Adélka chytala ji za faldy, škemrajíc o koláč, na dvoře krákaly slepice, dávajíce znamení, že chtějí na hřad. „Pro pána krále, vždyť pak nemohu všem všudy najednou posloužit!“ naříkala si ubohá babička. Tu volá Vorša: „Pán jde domů!“ - Pletačky se zamknou, paní uklízí, co ještě tajemstvím zůstat má, a babička přikazuje dětem: „Ne potom abyste tatínkovi všechno vybreptaly!“ Otec přichází na dvorek, děti jdou mu vstříc, ale když jim dává otec dobrý večír a po matce se táže, zůstanou zaraženy stát, nevědí, co mají říci, aby nevyzradily tajemství. Adélka ale, tatínkův mazánek, jde přece k němu, a když ji bere do náručí, šeptá mu: „Maminka peče s babičkou koláče, zítra bude tvůj svátek.“ „No počkej,“ přetrhnou jí chlapci slovo, „ty dostaneš, povědít to,“ a běží žalovat mamince. Adélka zčervená, zaražena sedí na otcovu loktu, až konečně se pustí do pláče. „No, neplač,“ chlácholí ji otec; „vždyť já to vím, že je můj svátek a že peče matka koláče…“ Paní Prošková odběhla, pan Prošek uvázal koně u stromu, donesl ven stolek a za chvíli přišel pan myslivec s velikou poklonou a pan mlynář s velikým upejpáním, když se ho ale paní kněžna ptala, jak se mele, mnoho-li užitku mu mlýn nese, byl ve svém živlu a tak se osmělil, že podal kněžně šňupec tabáku. Když kněžna s každým vlídně promluvila, přijmula od paní Proškové koláč a od babičky sklenici smetany. Děti zatím obklopily Jana, který jim ukazoval svoje zvířata, a komtesa Hortensie stála u nich, těšila se z radosti a z obdivu jejich, a odpovídala na každou jejich otázku. „Maminko, podívejte se, to je naše srnka!“ volal myslivcův Bertík na matku, když jim ukazoval srnu, a matky i děti strčily hlavy do knihy. „Sultán! To je Sultán!“ zvolal Vilém nad obrázkem psa, a když na to vykřiknutí Sultán přiběhl, ukazoval mu Jeník knihu: „Vidíš, to jsi ty!“ (Babička) Božena Němcová (1820 – 1862) (Barbora Novotná, později Panklová) Za svůj krátký život napsala mnoho krásných knížek např. Babička, Divá Bára, Pan učitel, Dobrý člověk, Lidové báchorky a pověsti, Podhorská vesnice, Pohádky, Chudí lidé, V zámku a podzámčí… Významnou českou spisovatelkou národního obrození byla Božena Němcová. Její nejznámější knihou je: Doplň do textu: V této knize vystupuje dívčí hrdinka Barunkakterá představuje spisovatelku v dětství. Děj příběhu se odehrává v kouzelném Ratibořickémúdolí. Domku, kde Barunka se svými rodiči, sourozenci a babičkou bydlela, se říká Staré bělidlo. U Prošků měli dva psy – jmenovali se Sultán a Tyrl. Za svůj krátký život napsala řadu krásných knížek, např. Babička, Divá Bára, Pan učitel, Dobrý člověk, Lidové báchorky a pověsti, Podhorská vesnice, Pohádky, Chudí lidé. Když zemřela, bylo jí pouhých 42 let. Úryvek na začátku pracovního listu (Předvečer svatojánský) je z knihy Babička. Svůj svátek zde bude slavit otec, jmenuje se Jan. Lidé s tímto jménem slaví svátek (kdy?) 24. června. Na oslavu přišli: pan myslivec s manželkou a synem Bertíkem, pan mlynář, paní kněžna a komtesa Hortensie. Kdo byl „tatínkův mazánek“? Nejmladší dcera Adélka. Nahraď: Nahraď jinými slovy „drhla a smejčila“ Co znamená „vybreptaly“? Nahraď: Co znamená „vybreptaly“? Jak náročný byl pracovní list?