Středověké evropské literatury - úvod

Středověké evropské literatury Období od roku 476(= pád Římské říše) do 1492(= objevení Ameriky) Moc ve středověku Podívejte se na video a odpovězte na otázky 1) Jaký základní rozdíl mezi středověkem a dnešním světem je zmíněn hned na začátku videa? 2) Do jakých 3 řádů se dělila středověká společnost? 3) Co dokazuje anglické slovo "gentleman"? 4) Co znamenalo být nevolníkem? 5) Co byl pranýř a k čemu sloužil? 6) Co znamenalo být tzv. vlčí hlavou ve středověku? 7) Co se dělo s krajinou ve středověku? 8) Co byl středověký kodex cti? Život poddaného ve středověku Přečtěte si text a odpovězte na otázky. Jsem Hruogard, poddaný kláštera pro dámy, který leží dvě hodiny cesty na jih od Rýna. Žiji v selským dvoře a nikdo nás odtud nemůže vyhnat, i když půda patří klášteru. Proto si samozřejmě nemůžeme nechat všechno, co nahospodaříme. Musíme v určené dny nosit klášteru své dávky: Slepice, vejce, sýr, ječmen, selata, med a kdovíco ještě. Krom toho musíme obdělávat pole, a ta stejně patří klášteru. To znamená, že musíme pro slečny orat, sít, sklízet a mlátit. Jsem poddaný a mám půdu přidělenou mně a mé rodině. Když pořádně děláme svou práci a odevzdáváme předepsané dávky, nechávají nás na pokoji. Směl jsem se oženit, s kým jsem chtěl, ale musel jsem k tomu dostat povolení. Teď už jsem dlouho dědečkem, ale kolik je mi let přesně nevím. Každopádně jsem nejstarší muž široko daleko a myslím, že jsem viděl více než sedmdesát zim. Což je veliký dar, protože více jak padesáti let se dožije málokdo…Moje žena mi porodila dvanáct dětí, možná jedenáct. To je ale stejně jedno, dospělosti se dožily jen čtyři. Ty už mají dávno po svatbě a žijí se svými rodinami stejně jako já v domě mého nejstaršího syna. Ten dům je už teď pomalu pro nás všechny opravdu příliš těsný, beztak už padá. Stavěl jsem ho sám se svým otcem. Pár fošen nastojato, pár příčných trámů a stěny jsou z košatiny vymazané jílem. Střechu jsme pokryli drny a ještě navrch nakladli rákos, kterého je tu v rybnících plno. Uprostřed střechy se nechává otvor, aby mohl odcházet kouř z ohně. Opravdový komín, jako mají dámy ve svém sále, samozřejmě nemáme. Podlaha v našem domě je z udusané hlíny, uprostřed místnosti je pod dírou ve střeše ohniště a my spolu s dobytkem spíme okolo v té jediné místnosti. Je to moc šikovné, protože zvířata vydávají hodně tepla, a my tak ušetříme hodně palivového dříví.Musíme se hodně modlit, aby vydrželo dobré počasí. Kdyby moc dlouho pršelo nebo mrzlo, anebo kdyby nepršelo vůbec, přišli bychom o úrodu a umřeli bychom hlady, protože i naše klášterní dámy jsou živy jen z toho, co jim můžeme donést.Kolem kláštera stojí nejen pár chalup, ale jsou tu také dvorce a na jednom z nich hospodaříme my. Pracujeme od svítání do soumraku, a to je pěkně dlouho! V zimě zato spíme, dokud se úplně nerozední, protože potmě se stejně nedá nic kloudného dělat, a dny jsou krátké. Zalezeme raději do sena, zachumláme se do pokrývek a uložíme se mezi teplá těla dobytka. Kdo hodně spí, nemá takový hlad. Když to počasí s námi myslí dobře, dají se obdělávat pole. Klášter má odnedávna veliký železný pluh se dvěma koly, který musí táhnout šest i osm krav. Tolik krav nikdo nemáme, dáváme se proto dohromady a ořeme společně. Třetinu své půdy oséváme ozimy, třetinu jaří a zbytek necháváme rok ležet úhorem, aby se půda vzpamatovala. Vyháníme tam krávy, aby spásly vyrážející plevel a nechávaly tam své kravince, poněvadž s hnojením máme největší potíž.Na poli pracují jen muži, mladí chlapci hlídají prasata, která vyhánějí do lesa, aby si vyhrabávala bukvice. Někdy jim proto vážeme na krky zvonečky, aby se nám neztratily. Kromě prasat máme samozřejmě ještě ovce a kozy, husy a slepice, kachny a holuby, ale nejdůležitější zvíře je kočka, protože žere myši. Koně jsou moc drazí. Sehnat dost žrádla pro zvířata není vůbec lehké. Máme bohužel jen málo luk a leckdy tam musíme krmit dobytek spadaným listím nebo řípou. Kromě ní pěstujeme ve svých malých zahrádkách kapustu a hrách, fazole, zelí a různé byliny. My sami jíme ponejvíc prosnou kaši, ale prodat se dá i ječmen, žito a pšenice. Žně jsou moc namáhavé, z každé zaseté měřice sklidíme nejvýš třikrát tolik. Máme jen malé srpy, na velkou kosu by bylo potřeba mnohem víc železa, a to si člověk nemůže dovolit.Když jsem byl ještě malý kluk, nevěděli jsme vůbec, co je to trh. To, co jsme si nemohli udělat sami, jsme kupovali od kupců, kteří tudy občas projížděli – pokud jsme ovšem měli peníze na zaplacení. Slepice nebo proso kupci místo peněz nebrali. Jenže od nějaké doby má náš klášter právo pořádat pravidelně trh, to pak přicházejí lidé z celého okolí. Každý přináší věci, které se dělají v jeho vsi: krajáče z pálené hlíny, provazy, dřevěné talíře, nože či plátna. I my tu samozřejmě můžeme prodávat svá vejce, selata nebo podomácku vyrobené mýdlo. Tak nám častěji přijdou do ruky opravdové peníze, ale pokud možno je nevydáváme. Máme je schovány pod podlahou pro případ, že by se nám vedlo opravdu špatně. Takový trh je vždycky vítaná změna v našem jinak dost jednotvárném životě.V době, kdy muži pracují na poli, musejí ženy a dívky dělat domácí práce. Perou a spravují, vaří a předou, dojí krávy, stloukají z másla mléko a sýr. Do kameninových hrnců nakládají kyselé zelí, nasolují maso, stáčejí med a nakládají vejce do vápenné vody, aby vydržela. Zato při zabijačce jsme všichni pohromadě. Někdy je zabijačka na jaře, ale to se musí maso hned nasolit, aby se v létě nezkazilo. A tak je lepší zabíjet na podzim, aby bylo dost tuku a masa na zimu. V zimě totiž je k jídlu máloco jiného. Z toho, co se na podzim sklidí, se nedá mnoho uchovat, a i to někdy sežerou myši.Kněz žehná polím, studnám, chlévům a na potoce i novému mlýnu, který patří klášteru. Abychom ale měli úplnou jistotu, že nepřijdeme o úrodu, chodíme v noci potajmu do lesa, kterému se říká ,,Vlčí rokle“. Je tam starý kámen, na který pokládáme dárky pro staré bohy, aby nás chránili. Navzdory kněžím nám přesto zůstaly lecjaké prostředky, jak si pomoci, když nepomáhají modlitby. Když člověk například nechce, aby ho pokousali polodivocí psi, musí vzít do jedné ruky zaječí chlup a do druhé ocas lasičky…Upraveno a zkráceno podle: BREUERS Dieter. Na hradech, v klášterech, v podhradí. 1. Jaké povinnosti patřily k životu poddaného?2. Jaké nástroje a stroje Hruogard používá?3. Došlo během života autora k nějakým zásadním proměnám? Pokud ano, tak k jakým.4. S jakými problémy se museli tehdejší poddaní potýkat?5. Jaké jsou náboženské představy autora? Středověká společnost Středověk zahrnuje jedno celé tisíciletí - období od konce 5. do konce 15. století (476 - 1492). Je to období, kdy vznikala království, rozvíjela se města, vznikaly literatury v národních jazycích, ale také období mnoho válek a křižáckých výprav. Společnost byla zformována feudalismem a křesťanstvím.Křesťanství dávalo středověkému člověku nejen představu o Bohu a posmrtném životě, ale i názor na uspořádání světa a společnosti. Společenský řád daný Bohem je proto nezměnitelný a každý se musí podřídit. Společnost je rozdělena na trojí lid - duchovní, pány a poddané. Trojí lid Pojmenujte jednotlivé skupiny středověké společnosti duchovní páni poddaní Středověká architektura Románský sloh se rozšířil v 11. - 13. století v zemích západní, jižní a střední Evropy. Na východě Evropy se prosazoval byzantský sloh.Románský sloh vznikl v Itálii, byl inspirován stavbami starověkého Říma. Vznikaly církevní stavby - rotundy a baziliky, nejprve dřevěné, později kamenné s mohutnými až několik metrů širokými zdmi s typickým půlkruhovým obloukem a valenou klenbou. Také se stavěly kláštery a světské stavby - kupecké domy, dvorce či kamenné hrady.Gotický sloh se v Evropě rozvíjel od 2. poloviny 12. století do konce 15. století. K typickým znakům gotických staveb patří vertikalita (směřování staveb vzhůru do velkých výšek), důmyslný opěrný systém, lomený oblouk, křížová a žebrová klenba a fiály (drobné věžičky). Vrcholnými gotickými církevními stavbami jsou katedrály (např. Notre Dame), také hrady a šlechtické tvrze.Od 13. století vznikaly města, kde se budovaly městské paláce, jejichž jádrem byl arkádový dvůr a soukromé zahrady. Středověké umění Mal_řstvíTématem středověkého malířství b_l_ b_blické události. Obl_čeje sv_tců z této doby měl_ stále stejný v_raz i podobu. Maloval_ se deskové obraz_ na dřev_né desky a fresky - nástě_é malb_ _hotovené na vl_ké om_tce. Velkou _lohu m_la také knižní malba, rukopis_ byl_ bohatě zdobeny malbam_ a barevně v_zdobeným_ počátečním_ písmeny jednotliv_ch kapitol - iniciál_.HudbaVe středov_ku převažovala duchovní hudba hlavně v podob_ gregoriánského chorálu - jednohlasého lat_nského _pěvu. Od konce 11. století se rozv_jela svě_ká hudba v p_sních p_vců (tzv. trubadúři). Ti byl_ básníci i skladatelé v jedné osob_. Své básně zhudebňoval_ a často doprovázel_ na hudební nástroje (loutna, harfa). Častým tématem b_la nenaplněná láska. Spojte středověké památky s jejich názvy Katedrála Notre Dame Rotunda sv. Jiří a sv. Vojtěcha na hoře Říp Dóžecí palác v Benátkách iniciála Maddona s dítětem