Americký romantismus

Přiřaďte díla k autorům James Fenimore Cooper Poslední Mohykán Nathaniel Hawthorne Herman Melville Edgar Alan Poe Havran Jáma a kyvadlo Šarlatové písmeno Nathaniel Hawthorne je autorem díla Šarlatové písmeno, které vypráví o puritánské společnosti v USA ve 40. a 50. letech 17. století. Pusťte si video o Puritánech a jejich působení v Americe. Video je v angličtině - dají se ale nastavit automatické anglické titulky - sice ne vždy ideální, ale pro porozumění to stačí. Otázky k videu: 1) Odkud a proč přicházejí puritáni do Ameriky?2) Jak se lišil jejich příjezd do Ameriky od tzv. Pilgrims (prvních "poutníků", díky kterým se dodnes v USA slaví Den díkuvzdání)?3) Kde se puritáni usídlili?4) V co doufal John Winthrop, když založil kolonii?5) Kdo v tehdejší puritánské společnosti mohl volit?6) Proč v dalších letech vznikaly další samostatné kolonie v okolí Plymouth?7) Proč vznikaly konflikty s tzv. "Native Americans" (indiány)? Šarlatové písmeno - Nathaniel HawthornePřečtěte si ukázku a odpovězte na otázky. Když se mladá žena - matka toho děťátka - octla venku tváří tvář davu, v první chvíli jako by si bezděčně přitiskla nemluvně na prsa, ale ani ne tak z pudové mateřské lásky, jako hlavně proto, aby zakryla určité znamení, které měla vyšité nebo připevněné na oděvu. Ihned si však moudře uvědomila, že jí to moc neprospěje, zakryje-li si jedno znamení hanby druhým, a s planoucím ruměncem, ale přitom s hrdým úsměvem pozdvila oči a zcela bez rozpaků se rozhlédla kolem dokola, po svých krajanech a sousedech. Na prsou se ji ukázalo na živůtku písmeno z jemného rudého sukna, kolem něhož byly pro ozdobu zlatou nitkou vyšit všelijaké fantastické příkrasy - bylo to písmeno S. Výšivka byla umělecká, svědčila o bohaté, skvělé a bujné fantazii, takže se zdálo, jako by měla co nejnápadněji a nejdokonaleji zkrášlit odvěv, jejž měla ta žena na sobě - podle tehdejšího vkusu byl skvostný, jenže daleko nádhernější, než dovolovala nařízení proti přepychu, platná v tehdejších puritánských osadách. Šarlatové písmeno Nakreslete, jak si představujete, že písmeno S na odvěu hlavní hrdinky vypadalo. 1) Proč nosí žena znamení hanby?2) Charakterizujte hlavní hrdinku, jaká je?3) Dohledejte, co znamená písmeno S, které musí žena nosit. (V originálu nosí žena písmeno A jako adulteress.)4) Proč se kniha nazývá Šarlatové písmeno (v originále The Scarlet Letter)? Edgar Alan Poe - HavranPřečtěte si ukázku a odpovězte na otázky (jsou podobné těm z jarní karantény - stačí dohledat). Edgar Allan PoeHavran (The Raven) - 1845Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje nad divnými svazkyvědy prastaré a záslužné -když jsem klímal v polospaní, ozvalose znenadání velmi jemné zaťukání na dvéře - a pak už ne."Je to návštěva, či zdání, bylo to tak nezvučné -jednou je a pak už ne."Ach, již při vzpomínce blednu! Myslím, že to bylo v lednu, každýuhlík vrhal stín jen přede mne a dál už ne. Toužil jsem pokuropění; - marně hledaje v svém čtení ulehčení od hoře nadLenorou - již poslušné světice zvou Lenora - nad jménem dívkynadvzdušné, jež byla mou a teď už ne.Smutný šelest záclon vlaje z hedvábí a ohýbá je hrůzou - jižjsem do té doby neznal ani přibližně; abych skryl své polekání,říkal jsem si bez ustání: „Je to host, jenž z nenadání zaklepaltak neslyšně - pozdní host, jenž z nenadání zaklepal tak neslyšně- jednou jen a pak již ne."Tu má duše vzmužila se; řek jsem bez rozpaků v hlase; „Prosím,pane, nebo paní, odpusťte mi velmožně; avšak byl jsem vpolospaní, když jste přišel znenadání, přeslechl jsem zaklepání -je to skoro nemožné, že jste klepal vy" - a poté otevřel jsemúslužně - venku tma a víc už ne.Hledě dlouho do tmy z prahu, stoje v pochybách a vstrachu, dlouho snil jsem, jak si nikdo netroufal snít mimomne; ale ticho bez rušení, ani slůvka na znamení, jenom plachéoslovení "Lenoro!" zní zimničně, to já šeptám "Lenoro!" - aozvěna zní zimničně -jenom to a víc už ne.Vrátil jsem se do pokoje, velmi divě se a boje, když jsem zaslechtrochu silněj nový šramot poblíž mne. „Jistě cos za chumelicepadlo mi na okenice; podívám se ze světnice, co jsi zač, kdobudíš mne -ztlumím na okamžik srdce, najdu tě, kdo budíš mne;"- vítr a nic jiného už ne.Vyrazil jsem okenici, když tu s velkou motanicí vstoupilstarodávný havran z dob, jež jsou tak záslužné; bez poklony, bezváhání, vznešeně jak pán či paní usadil se znenadání v póze velmivýhružné na poprsí Pallady - a v póze velmi výhružnési sedl jen a víc už ne.Pták v svém ebenovém zjevu ponoukal mne do úsměvu vážným, přísnýmchováním, jež bylo velmi vybrané -"Ač ti lysá chochol v chůzi,jistě nejsi havran hrůzy, jenž se z podsvětního šera v bludnépouti namane -řekni mi své pravé jméno, plutonovský havrane!" -Havran děl: "Už víckrát ne."Žas jsem nad nevzhledem ptáka, jenž tak bez okolkůkráká bez obsažnou odpověď, jež prozrazuje bezradné; velmi dobřevím, že není skoro ani k uvěření pták či zvíře, jež si lení vpóze velmi záhadné na poprsí nade dveřmi - v póze velmi záhadnéa říká si: "Už víckrát ne."Potom, sedě na mramoru, ustal havran v rozhovoru jako dušejedno slovo samotářsky zabrané -až jsem si řek v duchu, takženedošlo mu to až k sluchu: „Věřím pevně na předtuchu, osud častookrad mne -jak mé naděje, i on se k ránu odtud vykrade."Však havran dí: "Už víckrát ne."Zaražen on na mne hledí s přiléhavou odpovědí, říkám si: "Toťbezpochyby pochyb velmi obratně od pána, jejž osud vedl neštěstíma navždy svedl, takže nic už nedovedl zpívat než ty bezradné-pohřební a smutné písně, refrény, tak bezradné,jako je: Už víckrát ne!"Když však havran bez ustání ponoukal mne k usmívání, přistrčiljsem křeslo mysle, že mne něco napadne, když se vhroužím dosametu ve vzpomínkách na tu větu, přemýšleje, co as je tu, nadčím řek své bezradné, nad čím příšerný ten pták zde říká svojebezradné - „už víckrát ne".Tak jsem seděl nad dohady, mlčky, marně, bez nálady pod ptákem,jenž v hloubi prsou nepřestával bodat mne, kles jsem s zamyšlenoutváří do podušky na polštáři, na niž padá lampa, v záři matné,mdlé a malátné, ale do níž nevboří své ruce, mdlé a malátné,ona víckrát, víckrát ne.Zdálo se, že u stínidla houstne světlo od kadidla, že bezpochybyanděl v zvoncích z nebe propadne. „Chudáku, tvůj Bůh ti v zpěvuposílá sem pro úlevu balzám na tvou starou něhu, po němž navždyvychladne, po němž láska k Lenoře v tvé mysli navždy zapadne" -však havran děl: "Už víckrát ne.""Proroku, " dím, "mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel, synupodsvětí, a přece proroku, pojď hádat mně -statečně, byťopuštěný žiji zaklet v této zemi, dům mám hrůzou obklíčený, zdatvá věštba uhádne, zdali najdu balzám v smrti, zda tvá věštbauhádne" - havran dí: "Už víckrát ne.""Proroku, " dím, "mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel, při nebi,jež nad námi je, při Bohu, jenž leká mne, rci té duši, jež žaltají, zdali aspoň jednou v ráji tu, již svatí nazývají Lenora,kdy přivine, jasnou dívku Lenoru kdy v náručí své přivine" -havran dí: "Už víckrát ne.""Tos řek jistě na znamení, že se chystáš k rozloučení, táhnizpátky do bouře a do podsvětí, satane! - nenech mi tu, starýlháři, ani pírka na polštáři, neruš pokoj mého stáří, opusťsochu, havrane! Vyndej zobák z mého srdce, opusť sochu,havrane!" Havran dí: "Už víckrát ne."Pak se klidně ulebedí, stále sedí, stále sedí jako ďábel nabělostných ňadrech Pallas Athéné; oči v snění přimhouřeny napozadí bílé stěny, lampa vrhá beze změny jeho stín, jímž uhrane 1) Jaký pocit ve vás báseň vyvolala?2) Najdete v básni také nějaké motivy příznačné pro žánr horor? Pokud ano, jaké?3) Co podle vašeho názoru personifikuje havran? Zdůvodněte.4) Jakou barvu ve vás evokuje tato báseň? Pokuste se to zdůvodnit.5) Nad čím lyrický subjekt (hlavní postava v básni) smutní? A proč?6) Čeho Poe dosahuje opakování „Never more.“ (Už víckrát ne. / Nikdy více.) Havran a Simpsonovi 7) Pusťte si video na odkazu a porovnejte text s jeho zfilmovanou podobou v seriálu Simpsonovi. Co mají společného a v čem se liší?